V humanitních vědách a filozofii má "viditelný svět" často kritický nádech. Už od dob Platóna a jeho podobenství o jeskyni se filozofové ptají, zda to, co vidíme, je skutečná podstata věcí, nebo jen stín na stěně.
Tento rozpor mezi tím, co vidíme (smyslová zkušenost), a tím, co skutečně je (vědecká či metafyzická podstata), tvoří základ moderního kritického myšlení. Viditelný svět nás může klamat (optické klamy, fata morgána), ale zároveň je to jediné pevné místo, ze kterého můžeme začít své zkoumání vesmíru.
Viditelný svět je pro člověka primárním zdrojem informací o okolní realitě. Pro většinu z nás je "vidět" synonymem pro "vědět" nebo "existovat". Přesto je to, co nazýváme viditelným světem, jen nepatrným zlomkem celkové skutečnosti – úzkým oknem, skrze které nahlížíme do nekonečného vesmíru energií a hmoty. Viditelny svet
Z vědeckého hlediska je viditelný svět definován . Lidské oko je schopno zachytit pouze záření v rozmezí vlnových délek přibližně 380 až 760 nanometrů . Toto rozmezí vnímáme jako barvy od sytě fialové po temně červenou.
Below is an essay exploring these dimensions, from the mechanics of light to the deeper meanings humans have attached to what they see. V humanitních vědách a filozofii má "viditelný svět"
To, co vidíme, není samotný objekt, ale světlo, které se od něj odrazilo nebo jím bylo pohlceno.
je ve skutečnosti směsí všech barev spektra, což poprvé demonstroval Isaac Newton pomocí skleněného hranolu. Viditelný svět nás může klamat (optické klamy, fata
Světlo je v dějinách myšlení neodmyslitelně spjato s poznáním a pravdou (osvícenství).
